Menu
REPORTÁŽE Z KOSTKY„Za Dačickou kostku cukru “.
Je čtvrtek 7.července 2011, večer 20. hodin a 14. ročník festivalu je tady. Poprvé za dobu konání začínáme netradičně. A hned na dvakrát. Za prvé je čtvrtek a za druhé dnes je na programu vážná hudba, klavír, kytara, zpěv a recitace. Pořad s názvem „Ej srdénko moje..“ je o lásce v písních a v poezii. Hraje s na nádvoří pod arkádami. Je to náš pokus festival obohatit o další hudební styl. Počasí hezké, ale diváků poskrovnu, dalo by se říci, že počet diváků a účinkujících s jejich doprovodem je vyrovnaný. Ale večer je příjemný, hudba krásná a verše zajímavé. Ostatně A.Dvořák, B. Martinů, V. Hrabě, J.Kainar a další autoři - to je punc kvality, o tom snad není třeba pochybovat. Začátek je za námi a zítra další hudební večer.
Pátek 8. července. První špatná zpráva letošního festivalu (a doufám, že poslední): Volají z Cyklotouru Praha, že v sobotu z důvodu vážného zranění hlavního představitele nemohou přijet zahrát divadlo. Nastává horečné žhavení telefonů, všech možných čísel a kontaktů a shánění náhradního představení. Jsou to nervy, ale nakonec se podaří zajistit adekvátní náhradu. Ale zpět k pátku. Dnešní večer je pojat jako jihočesko - jindřichohradecko-dačický. Vystoupí totiž kapela Jen tak tak z J.Hradce(a okolí) a Ivo Jahelka, známá to osoba rovněž z J.H. Ale jak Ivo, tak i Milda Vokáč, kapelník JTT, jsou dačickými rodáky, na což jsme jako pořadatelé náležitě hrdi. Slavnostní fanfáry žesťů Standy Kamínka, krátká řeč našeho starosty ing. Štěpána a festival je oficiálně zahájen. Přímo skvostná divácká návštěva, hodinka produkce Jen tak tak, kdy kapela vybrala především romantické písně, krásně znějící zámeckým nádvořím, a dále následuje koncert Iva Jahelky, který více jak hodinu zaměstnává bránice všech posluchačů. Krásné počasí, krásný zážitek, jen to nějak moc rychle vše uteklo.
Sobota 9. července První festivalový divadelní kus nám obstaraly herečky z Jihlavy a sice divadlo NaKoptyjátr. Je to ono avízované náhradní představení, ale nikdo se nezlobí neboť komedie Ach ta něha našich dam, v jejich podání je úžasná, nádvořím zní často bouře smíchu. Je to herecký koncert tří dam na jedné lavičce. Hezký večer, pěkné počasí, ale pozor, jen co jsme uklidili techniku, začíná pršet, ale to nám v této chvíli již moc nevadí. Dobrou noc.
Neděle 10. července Sice jsem přál dobrou noc, ta ale moc dobrá a především klidná nebyla. Pamatuji hodně, ale takovouhle bouřku, krupobití, oblohu plnou světla od blesků jsem už moc let a to nepřeháním,nezažil. Myslím, že my všichni „kluci od techniky“ jsme se obávali, co to provede s aparaturou, instalovanou na nádvoří zámku. V 10. hodin začíná pohádka v letní čítárně městské knihovně, ale naše první kroky míří na nádvoří zkontrolovat aparát. Uf, velká úleva neboť ač je to témě k nevíře, žádná pohroma techniky se nekonala. Tak honem na pohádku. Dětmi a doprovodem zcela zaplněný prostor čítárny a první letošní pohádka začíná. Sněhurka a sedm trpajzlíků je název pohádky a hrají herci divadla Koráb. Děti krásně, spontánně reagují a baví se i dospělí diváci. Počasí v pohodě, úsměvy na tvářích, jak diváků, tak herců, po skončení a tak je to správné, tak to má byť. Ale žádný velký odpočinek, navečer už zase pádíme na zámek na další hudební produkci.
Neděle 10. července Rychle dozapojovat zvuk a světla, rozmístit židle, lavičky a další potřebné věci a už nám přijíždí kapela Poutníci. Hrají sice až jako druzí, ale máme alespoň dost času na zvukovou zkoušku, kterou se snažíme nikdy nepodceňovat. Návštěvníci pomalu zaplňují nádvoří a můžeme to rozjet. První vystupuje formace Epy de Mye, rozšířili se na kvartet, přidali el. kytary, kachon a znějí trochu jinak, ale určitě to nikomu nevadí. Výtečné zpěvy, především basistky Lucky , kytaristy Honzy a našlapané kytary , se divákům líbí a vyžádají si zasloužený přídavek. Ve 21. hodin nastupují Poutníci a teď je to stará bluegrassová klasika. Mají nového kytaristu, který je z Ostravy, čímž udělá velkou radost našemu osvětlovači Jarkovi. Ale nejen jemu neboť skvěle hraje na kytaru a úžasně zpívá. Myslím, že Poutníci s tímto 20.letým „objevem“ udělali moc dobře. Ostatně hraje jim to všem skvěle, což odměňují posluchači téměř po každém zahraném sólu upřímným potleskem. Na začátku večera nás jeden z návštěvníků strašil, že do 10 minut začne pršet, ale naštěstí se jeho proroctví nevyplnilo a máme za sebou další krásný hudební večer a usíná se nám příjemně.
Středa 13. července Je středa 13. Ještě, že ne pátek. Ale i tak po celý den koukáme nenápadně na oblohu a říkáme si, že to musí vydržet. Je totiž na programu divadelní večer a divadlo na zámku má úplně jinou atmosféru, než v sále kulturáku. Dnes se představí „děvčata“ z NaKoptyjátru Jihlava. Něco vám to připomíná? Ano v sobotu nám narychlo zachraňovaly náhradní představení. Tentokrát je to ovšem naostro a podle plánu. Jejich hra se jmenuje Šampionky. V 19. hodin se rozhodujeme nejen jestli zámek nebo sál, ale vedeme i těžkou debatu o místo na nádvoří, kde se bude tentokrát hrát. Nakonec zvítězí něčí demokratický příkaz, hrát se bude poprvé v historii festivalu na krytém podiu, ne na trávě nebo dlažbě, jak tomu bylo minulých 13 let. A jak potom zjistíme, tato volba byla přesná. Asi deset minut před začátkem začíná pršet a teď „babo raď“! Vykročím na podium, oslovím návštěvníky, kterých se i přes špatné počasí sešel docela slušný počet a navrhuji začít hrát, protože to co na nás padá shůry není déšť, to je jen trošičku vláhy, aby se nám lépe dýchalo a neprášilo se.Takto se alespoň pokouším vnutit divákům svoji představu o dešti. Opět se demokraticky dohodneme, že se bude hrát a když by „fakt pršelo“, dáme přestávku a všichni se přesuneme do sálu MěKS. Ha se rozbíhá a to v pravém slova smyslu neboť celý děj se odehrává v poklusu na jednom běžeckém maratónu. Úžasný výkon všech tří dam. Asi za 20 minut diváci zavírají deštníky, vláha padat ustává. Nenápadně chodím koukat před zámek a vždy se vracím s většími obavami, protože obloha je děsně temná a začíná se blýskat. Ale asi ten nahoře nás má přesto trochu rád, dohrává se bez deště a pořádný liják začne, až když jsme doma v suchu a pod peřinou. Tak hezké sny a dobrou.
pátek 15. července Pohodové počasí nad námi a hudební večer před námi. Tak zase doladit zvuk, světla, lavičky, ochutnat Bernarda - sponzorské pivko a můžeme začít. Jako první nastupují Žamboši, hudby znalým netřeba představovat, pro nezasvěcené současná hudební špička tří muzikantů ze Vsetína.Jedna dáma a dva chlapáci. Už na zvukovce jsme tušili, že to bude pěknej odvaz a koncert to jen potvrzuje. Výborná a hlavně pozorná divácká kulisa, kapela si prostředí a zvuk na zámku moc užívá. Hodinka uteče jak voda a musíme se s touto sympatickou sestavou loučit. Nastupuje totiž hlavní hvězda večera a tak trochu i celého festivalu Pavel Žalman Lohonka a jeho hosté. Zpočátku jsou trošičku rozladění z čekání, ale s přibývajícími minutami se rozehřívají a publikum je rázem naladěno na stejnou vlnu. Na můj vkus sice nezahrají tolik „známých“ skladeb, ale ty zaručené a osvědčené jsou samozřejmě dány jako přídavky. Už v průběhu koncertu nám děkuje a po skončení k nám přichází sám Žalman a znovu poděkuje za skvělý zvuk, což se až tak často u něj nestává! My si toho náležitě „považujeme“ a určitě jsme teď povyrostli minimálně o 10 cm. Kapela Žamboši dnes v Dačicích přespí a tak jdou ještě na „chvíli“ vstřebat svoje pocity a zážitky k Lubošovi do hospody „Pod beton“. Večer uběhl jako voda a můžeme si jen pochvalovat, že byl moc příjemný.
sobota 16. července Načínáme druhou polovinu festivalu a začátek přesně jak má být. Vyprodáno! To tak krásně zní a nejraději bych to napsal třikrát po sobě. Dnes se představí domácí divadelní soubor Tyl Dačice se svojí novou hrou Ženy Jindřicha VIII aneb chudák král(em). Koncem května byla premiéra v sále MěKS a dnes je to zase zámecká premiéra. Nervozita vládne mezi účinkujícími i technickým týmem, včetně paní režisérky Jahelkové pořádná a opravdová. Hra byla napsaná pro otáčivé hlediště v Č. Krumlově a nyní se ukáže, jak se s tím dačičští vypořádají. Celé odpoledne se stavěly 4 scény, na kterých se děj různě prolíná a odehrává. Světla se přes den vyzkoušet nemohou a tak je to trochu „divočina“, ale kluci se shostí svého úkolu s přehledem. Ostatně za těch 14 ročníků toho tady na zámku již něco nasvítili. První tóny hudby ze zámku a jedeme. Diváci se baví a často se ozývá po vydařených kouscích bouřlivý potlesk. Z herců pomalu nervozita opadává a celé nádvoří zámku ožívá. Vyhlásíme krátkou přestávku a jede se na druhé dějství. Utíká to tak, že najednou zazní poslední dialog a je konec. Děkovačka a při druhém nástupu najednou všichni diváci povstávají, tleskají a nastává nefalšovaný „Standing ovation“, což tento zámek ještě nepamatuje. Je to krásný pocit pro všechny zúčastněné, jak účinkující, tak i diváky, kterým se nechce domů a ještě dlouho zůstávají na nádvoří a všude se fotí, diskutuje a oslavuje. Bouráme scénu, uklízíme techniku, židle, lavičky, najednou je půlnoc a konec. Část souborů to jde ještě „někam“ oslavit a probrat, my od techniky jdeme spát neboť ráno máme zase další pokračování festivalu. Dnes ale nám ale bude určitě usínat s hezkým pocitem. Protože to byl nezapomenutelný večer !!! Dobrou noc.
neděle 17. července A je tady další nedělní pohádka. Tentokrát za dětmi přijelo Divadýlko Mrak z Havlíčova Brodu. Představí se s pohádkou O statečném Jankovi. Pomáháme jim nanosit na nádvoří rekvizity, kterých mají opravdu požehnaně. Za chvíli je ale vše smontováno, upraveno, přezkoušeno a děti začínají přicházet. Je jich sice o něco méně, než před týdnem /ve Vydří je velká pouť a to je tvrdá konkurence/ nicméně kdo přišel, určitě nelitoval. Pohádka je plná písniček, kouzel a triků a baví se i dospělí návštěvníci. Počasí nám drží a pohádka utekla jako voda. Tak zase všechno zpátky do auta již teď se těšíme na toto divadélko, které k nám v září přijede opět, ovšem s jinou pohádkou.Večer jdeme zase na zámek, tak honem trochu odpočinout.
neděle 17. července Hudební večer. V předpovědi počasí neříkají zrovna nic povzbuzujícího, ale my na to nedáme. Ostatně nic jiného nám nezbývá. Na nádvoří je kryté podium pro muzikanty a návštěvníci musí být vybaveni pro případ deště deštníky a pláštěnkami. Zahajuje formace z Č. Budějovic zvoucí Bonsai3. Již na zvukové zkoušce to vypadalo na dobrou muziku a jejich koncert to jen potvrzuje. Mají skvělou zpěvačku, která sice vypadá na 14 let, ale hlas má přímo „dospělácký“. K tradičním kytarám dobře zapadá violoncello a celkový sound kapely je příjemný. Po tradiční přestávce a dozvučení nastupuje Cimbal Classic s hlavními aktéry Daliborem a Katkou Štruncovými. Kapela má dva nové členy a jeden nový nástroj. K novému basistovi Dalibor naverboval hráče na mandolínu. Zvuk kapely se tím zajímavě doplnil a s již tradičním hobojem , houslemi, violou a cimbálem zní nádvořím zámku chvílemi až majestátná a mrazící muzika. Jedna věc nám ale vadí a tou je počasí. Začíná silně foukat, nad námi černé mraky, honem stánek nad zvukaře, ale koncert jede a diváci nadšeně tleskají. Konec dobrý, všechno dobré. Vydrželo nepršet a tak máme za sebou další krásný hudební večer.Zahřejeme se jedním grogem a hurá na kutě.
Středa 20. července Na programu je další divadelní představení. Od rána počasí nic moc, v předpovědích straší s vydatnými dešti, nám se do sálu ale nechce. Večer se mraky trochu protrhnou a tak padá rozhodnutí: Hraje se na nádvoří. Pro jistotu ale nabízíme souboru možnost umístit hru na naše kryté podium. Přijeli k nám z Počátek a jmenují se A JeTo! Zahrají nám známou komedii Benátky pod sněhem. Návštěva tentokrát trochu slabší, počasí nám diváky asi trochu odradilo, ale ti co přišli, určitě nelitovali. Čtyři herci, krásně jednoduchá, ale půvabná scéna a diváci se baví. Stejně tak účinkující, kteří se sami často odbourávají vzniklými situacemi. Jeden moment se za kulisami ozve řinčení nádobí a v tuto chvíli nikdo z nás netuší, že představitelka „Pipi“ vzadu „zahučela“ dolů z podia i s mísou plnou salátu. Herci v tuto chvíli silně improvizují, diváci se řežou smíchy, teprve po představení si uvědomujeme, co se mohlo, ale naštěstí nestalo! Představení utíká závratným tempem a blíží se konec. Závěrečná hudba, děkovačka, dlouhý potlesk, naše díky tam nahoru, že nepršelo a může se jít domů. Pršet začíná, až když jsme doma a v teploučku.
pátek 22. července Páteční večer je věnován muzice. Počasí nic moc, to nás však nemůže odradit. Dnes vystoupí Pavlína Jíšová a přátelé, zpěvačku netřeba představovat, přátelé asi ano. Nedávno Pavlína zcela přestavěla kapelu, z té minulé v ní zůstala jen její dcera Adéla Lounková a přizvala nového člena Michala Vašíčka (kmenového hráče kapely AG FLEK). V případě Michala měla šťastnou ruku , neboť to je hráč extra třídy, multiinstrumentalista, který hrál s Pavlínou jako by spolu účinkovali spoustu let a nikoli první koncert. Hodinka utekla a nastává střídání kapel. Na podium nastupuje trio VOKOBERE, jmenovitě Jiří Vondráček /tatínek Lucky/ Petr Kocman a Tomáš Berka. Tři kytary, tři hlasy a začíná parádní jízda. Tříhlasé vokály a dobře se prolínající kytary . Chlapi měli hrát hodinku a nakonec to byly téměř dvě. Hudební večer jako hrom, naštěstí dunící jen z reprobeden. Ten na obloze byl někde ještě schovaný a to je moc dobře.Posluchači odcházejí spokojení a i obě kapely si dnešní večer v pohodě užily. Zbývá jen podání ruky a zase někdy příště na viděnou.
sobota 23. července Sobotní večer je věnován divadlu.Je to poslední kousek na letošním festivalu. Naše pozvání přijal soubor ŽAS Homole. Celým názvem Ženský Amatérský Soubor Homole.Přijeli zahrát hru s názvem Rychlé šipky. Ve slově přijeli jsem napsal schválně (a správně) měkké i neboť byl mezi 12 ženami i jeden účinkující muž. Zdá se vám název hry nějak divně povědomý? Ano Jaroslav Foglar napsal kdysi legendární Rychlé šípy a toto je „ženská verze“. Mirek Dušín=Mirka Dušná, Rychlonožka=Rychlá Božka, to jsou dvě ukázky z jejich předělávky. Výborná scéna s nápaditými kulisami. Na „jevišti“ se střídají Šipky s Bratrstvem kočičí pracky, Klubem Jasné myšlenky, vše v ženské podání . Štětináč je ovšem chlap a my ostatní chlapi v hledišti mu samozřejmě nadržujeme. Na více jak hodinku jsme se vrátili do dětství a dospívání a já dostal chuť otevřít doma knihovnu a vytáhnout zašlý originál a být zas malým klukem, který si rád hraje.
neděle 24. července dopoledne Dopolední pohádka pro děti, opět v tomto ročníku poslední. Začínám být nějak sentimentální. Z toho mě ale vyvede pohled na oblohu. Ještě o půl deváté prší, sice drobně, ale přesto. Musíme se rozhodnout kde hrát? A volíme malý sál K94 na MěKS. 94 znamená počet sedadel. Již po třetí k nám letos přijíždí soubor NaKoptyjátr z Jihlavy. 2 x hráli pro dospělé a nyní vezou pohádku O Smolíčkovi. Kapacita sálu nestačí, musíme přidávat židle, ale vše se zvládne. Pohádka začíná jako nepohádka, ale děti se nenechají napálit a od začátku hrají s herci. Výborné převleky, skvělé herecké výkony, jednoduché rekvizity a najednou zvoní zvonec a pohádce je konec.Venku sice v době hraní již nepršelo, ale nelitujeme, protože hrát venku by dnes bylo o zdraví všech.
neděle 24. července večer Nechce se mi, ale musím to dát. Poslední koncert, poslední večer, poslední program celého letošního festivalu. Na začátku řeknu pár slov divákům a pozvu na podium našeho pana starostu ing. Štěpána, který svými slovy zhodnotí letošní festival a v jedné z posledních vět dal příslib a naději pro další ročník. Nastupuje předposlední aktér hudebního večera, písničkář, bluesman, skladatel, zpěvák a vynikající kytarista Jiří Míža z oblasti Jeseníků. Ne každému je blues blízké, ale on dokáže publikum zaujmout, všichni sedí tiše a závěrečný přídavek je zasloužený. A nyní přichází poslední koncert.Nastupují legendární George &Beatovens, kapela, která léta doprovázela Petra Nováka a kteří po jeho smrti vzali pod svá křídla další dva harcovníky a sice Viktora Sodomu a Karla Kahovce. A tím vzniklo náramné těleso. Fungující jako naprosto dobře namazaný stroj, kde nikdo nevyčnívá, všechno šlape, jeden hit střídá druhý a je úplně jedno z kterého je období a kdo zpívá originál. Nádherný koncert, nádherný večer, skvělí posluchači, pěkná zima na nádvoří, téměř 4 hodiny muziky, to je opravdový vrchol našeho festivalu! A teplé kančí řízečky a pivečko od Luboše to vše ještě umocní a završí.
A najednou je konec a festival končí. Trval 18 dní, během kterých se odehrály tři nedělní pohádky, 5 divadelních kousků a 7 hudebních večerů. Celkem se představilo na scénách cca 120 účinkujících a to je číslo skvostné. Takže ještě poděkovat: Panu kastelánu Janu Mikešovi a jeho dvoraně, ředitelce Městské knihovny paní Chadimové a paní Pykalové, Luboši Strachotovi a jeho bufet teamu včetně laskavého „občerstvovacího sponzora“- pivovaru Bernard, Městu Dačice v čele s panem starostou Štěpánem, členům DS Tyl a mým obětavým spolupracovníkům z MěKS Dačice. Všem za spoustu hodin, strávených pracovně v průběhu festivalu, za ochotu a úsměvy se kterými jste všichni řešili své úkoly . A na závěr Vám divákům, kteří jste chodili v hojném počtu na všechny naše pořady (celkem rekordních 1630 platících) a odcházeli spokojeni a s úsměvem, což je pro nás ta největší odměna a poklona. Skončil 14 ročník ať žije číslo 15.
Postřehy zapsal O.Svoboda - ředitel MěKS Dačice
      
|
Formát pro tisk
Komentáře
Doufat, je tak jediné, co můžeme dělat.